Čtení a vyhledávání v Bibli Svaté
Bible Kralická
King James Version
1. I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro
Absolona.
1. And it was told Joab, Behold, the king weepeth and mourneth for Absalom.
2. Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu
lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má
král pro syna svého.
2. And the victory that day was turned into mourning unto all the people: for the people heard say that day how the king was grieved for his son.
3. A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se
krade lid, když se stydí, utíkaje z boje.
3. And the people gat them by stealth that day into the city, as people being ashamed steal away when they flee in battle.
4. Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým:
Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj!
4. But the king covered his face, and the king cried with a loud voice, O my son Absalom, O Absalom, my son, my son!
5. Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes
tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj
dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i
život ženin tvých,
5. And Joab came into the house to the king, and said, Thou hast shamed this day the faces of all thy servants, which this day have saved thy life, and the lives of thy sons and of thy daughters, and the lives of thy wives, and the lives of thy concubines;
6. Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje
ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš
hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby
byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti,
tedy dobře by se tobě to líbilo.
6. In that thou lovest thine enemies, and hatest thy friends. For thou hast declared this day, that thou regardest neither princes nor servants: for this day I perceive, that if Absalom had lived, and all we had died this day, then it had pleased thee well.
7. Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům
svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť
nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli
všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až
dosavad.
7. Now therefore arise, go forth, and speak comfortably unto thy servants: for I swear by the LORD, if thou go not forth, there will not tarry one with thee this night: and that will be worse unto thee than all the evil that befell thee from thy youth until now.
8. A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu
lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid
před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý
do svých stanů.
8. Then the king arose, and sat in the gate. And they told unto all the people, saying, Behold, the king doth sit in the gate. And all the people came before the king: for Israel had fled every man to his tent.
9. Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních
Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich,
a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z
země před Absolonem.
9. And all the people were at strife throughout all the tribes of Israel, saying, The king saved us out of the hand of our enemies, and he delivered us out of the hand of the Philistines; and now he is fled out of the land for Absalom.
10. Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji.
Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále?
10. And Absalom, whom we anointed over us, is dead in battle. Now therefore why speak ye not a word of bringing the king back?
11. Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím,
s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte
býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč
všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do
domu jeho.)
11. And king David sent to Zadok and to Abiathar the priests, saying, Speak unto the elders of Judah, saying, Why are ye the last to bring the king back to his house? seeing the speech of all Israel is come to the king, even to his house.
12. Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte
býti poslední v uvedení zase krále?
12. Ye are my brethren, ye are my bones and my flesh: wherefore then are ye the last to bring back the king?
13. A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé?
Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem
vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába.
13. And say ye to Amasa, Art thou not of my bone, and of my flesh? God do so to me, and more also, if thou be not captain of the host before me continually in the room of Joab.
14. I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho,
aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni
služebníci tvoji.
14. And he bowed the heart of all the men of Judah, even as the heart of one man; so that they sent this word unto the king, Return thou, and all thy servants.
15. Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak
Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a
převedl jej přes Jordán.
15. So the king returned, and came to Jordan. And Judah came to Gilgal, to go to meet the king, to conduct the king over Jordan.
16. Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z
Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi.
16. And Shimei the son of Gera, a Benjamite, which was of Bahurim, hasted and came down with the men of Judah to meet king David.
17. A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník
domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho
s ním, přepravili se přes Jordán před krále.
17. And there were a thousand men of Benjamin with him, and Ziba the servant of the house of Saul, and his fifteen sons and his twenty servants with him; and they went over Jordan before the king.
18. I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a
učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před
králem, když se přepraviti měl přes Jordán.
18. And there went over a ferry boat to carry over the king's household, and to do what he thought good. And Shimei the son of Gera fell down before the king, as he was come over Jordan;
19. A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a
nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když
vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v
srdci svém.
19. And said unto the king, Let not my lord impute iniquity unto me, neither do thou remember that which thy servant did perversely the day that my lord the king went out of Jerusalem, that the king should take it to his heart.
20. Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem
dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc
pánu svému králi.
20. For thy servant doth know that I have sinned: therefore, behold, I am come the first this day of all the house of Joseph to go down to meet my lord the king.
21. I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit
Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu?
21. But Abishai the son of Zeruiah answered and said, Shall not Shimei be put to death for this, because he cursed the LORD'S anointed?
22. Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi
dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo
zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem.
22. And David said, What have I to do with you, ye sons of Zeruiah, that ye should this day be adversaries unto me? shall there any man be put to death this day in Israel? for do not I know that I am this day king over Israel?
23. Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král.
23. Therefore the king said unto Shimei, Thou shalt not die. And the king sware unto him.
24. Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi.
(Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů
svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když
se navrátil v pokoji.)
24. And Mephibosheth the son of Saul came down to meet the king, and had neither dressed his feet, nor trimmed his beard, nor washed his clothes, from the day the king departed until the day he came again in peace.
25. A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl
jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete?
25. And it came to pass, when he was come to Jerusalem to meet the king, that the king said unto him, Wherefore wentest not thou with me, Mephibosheth?
26. Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal
mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla,
abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý
služebník tvůj.
26. And he answered, My lord, O king, my servant deceived me: for thy servant said, I will saddle me an ass, that I may ride thereon, and go to the king; because thy servant is lame.
27. I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj
král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí.
27. And he hath slandered thy servant unto my lord the king; but my lord the king is as an angel of God: do therefore what is good in thine eyes.
28. Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před
pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty,
kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a
oč se více na krále domlouval?
28. For all of my father's house were but dead men before my lord the king: yet didst thou set thy servant among them that did eat at thine own table. What right therefore have I yet to cry any more unto the king?
29. Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a
Síba rozdělte se statkem.
29. And the king said unto him, Why speakest thou any more of thy matters? I have said, Thou and Ziba divide the land.
30. Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme,
když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého.
30. And Mephibosheth said unto the king, Yea, let him take all, forasmuch as my lord the king is come again in peace unto his own house.
31. Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s
králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán.
31. And Barzillai the Gileadite came down from Rogelim, and went over Jordan with the king, to conduct him over Jordan.
32. Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž
opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl
člověk bohatý velmi.
32. Now Barzillai was a very aged man, even fourscore years old: and he had provided the king of sustenance while he lay at Mahanaim; for he was a very great man.
33. I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu
při sobě v Jeruzalémě.
33. And the king said unto Barzillai, Come thou over with me, and I will feed thee with me in Jerusalem.
34. Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého,
abych šel s králem do Jeruzaléma?
34. And Barzillai said unto the king, How long have I to live, that I should go up with the king unto Jerusalem?
35. V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi
dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych
jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a
zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem
pánu svému králi?
35. I am this day fourscore years old: and can I discern between good and evil? can thy servant taste what I eat or what I drink? can I hear any more the voice of singing men and singing women? wherefore then should thy servant be yet a burden unto my lord the king?
36. Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem;
nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl?
36. Thy servant will go a little way over Jordan with the king: and why should the king recompense it me with such a reward?
37. Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě
svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj
Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se
dobrého viděti bude.
37. Let thy servant, I pray thee, turn back again, that I may die in mine own city, and be buried by the grave of my father and of my mother. But behold thy servant Chimham; let him go over with my lord the king; and do to him what shall seem good unto thee.
38. I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním
jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš
ode mne, toť učiním.
38. And the king answered, Chimham shall go over with me, and I will do to him that which shall seem good unto thee: and whatsoever thou shalt require of me, that will I do for thee.
39. A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také
přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto
navrátil se na místo své.
39. And all the people went over Jordan. And when the king was come over, the king kissed Barzillai, and blessed him; and he returned unto his own place.
40. A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken
také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu
Izraelského.
40. Then the king went on to Gilgal, and Chimham went on with him: and all the people of Judah conducted the king, and also half the people of Israel.
41. A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu:
Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a
čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním?
41. And, behold, all the men of Israel came to the king, and said unto the king, Why have our brethren the men of Judah stolen thee away, and have brought the king, and his household, and all David's men with him, over Jordan?
42. I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto
že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás
za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal?
42. And all the men of Judah answered the men of Israel, Because the king is near of kin to us: wherefore then be ye angry for this matter? have we eaten at all of the king's cost? or hath he given us any gift?
43. Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli:
Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více
nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my
prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale
tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských.
43. And the men of Israel answered the men of Judah, and said, We have ten parts in the king, and we have also more right in David than ye: why then did ye despise us, that our advice should not be first had in bringing back our king? And the words of the men of Judah were fiercer than the words of the men of Israel.