Čtení a vyhledávání v Bibli Svaté
Bible Kralická
King James Version
1. Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se
synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,
1. Now in the twenty and fourth day of this month the children of Israel were assembled with fasting, and with sackclothes, and earth upon them.
2. (Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a
stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.
2. And the seed of Israel separated themselves from all strangers, and stood and confessed their sins, and the iniquities of their fathers.
3. I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina
Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se
Hospodinu Bohu svému.
3. And they stood up in their place, and read in the book of the law of the LORD their God one fourth part of the day; and another fourth part they confessed, and worshipped the LORD their God.
4. Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni,
Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali
hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.
4. Then stood up upon the stairs, of the Levites, Jeshua, and Bani, Kadmiel, Shebaniah, Bunni, Sherebiah, Bani, and Chenani, and cried with a loud voice unto the LORD their God.
5. A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš,
Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte
Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať
dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i
chválu.
5. Then the Levites, Jeshua, and Kadmiel, Bani, Hashabniah, Sherebiah, Hodijah, Shebaniah, and Pethahiah, said, Stand up and bless the LORD your God for ever and ever: and blessed be thy glorious name, which is exalted above all blessing and praise.
6. Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa,
nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na
ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko,
ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.
6. Thou, even thou, art LORD alone; thou hast made heaven, the heaven of heavens, with all their host, the earth, and all things that are therein, the seas, and all that is therein, and thou preservest them all; and the host of heaven worshippeth thee.
7. Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a
vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.
7. Thou art the LORD the God, who didst choose Abram, and broughtest him forth out of Ur of the Chaldees, and gavest him the name of Abraham;
8. A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním
smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského,
Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni
jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.
8. And foundest his heart faithful before thee, and madest a covenant with him to give the land of the Canaanites, the Hittites, the Amorites, and the Perizzites, and the Jebusites, and the Girgashites, to give it, I say, to his seed, and hast performed thy words; for thou art righteous:
9. Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik
jejich vyslyšel jsi při moři Rudém.
9. And didst see the affliction of our fathers in Egypt, and heardest their cry by the Red sea;
10. A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech
služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že
jsou pýchu provodili nad nimi. Čímž jsi dobyl sobě jména, jakž
se to podnes vidí.
10. And shewedst signs and wonders upon Pharaoh, and on all his servants, and on all the people of his land: for thou knewest that they dealt proudly against them. So didst thou get thee a name, as it is this day.
11. Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli
prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do
hlubin, jako kámen do vody veliké.
11. And thou didst divide the sea before them, so that they went through the midst of the sea on the dry land; and their persecutors thou threwest into the deeps, as a stone into the mighty waters.
12. A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v
noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.
12. Moreover thou leddest them in the day by a cloudy pillar; and in the night by a pillar of fire, to give them light in the way wherein they should go.
13. Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s
nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a
přikázaní dobrá.
13. Thou camest down also upon mount Sinai, and spakest with them from heaven, and gavest them right judgments, and true laws, good statutes and commandments:
14. Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní,
ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.
14. And madest known unto them thy holy sabbath, and commandedst them precepts, statutes, and laws, by the hand of Moses thy servant:
15. Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z
skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby
šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou,
přisáhl dáti jim.
15. And gavest them bread from heaven for their hunger, and broughtest forth water for them out of the rock for their thirst, and promisedst them that they should go in to possess the land which thou hadst sworn to give them.
16. Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše
šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých.
16. But they and our fathers dealt proudly, and hardened their necks, and hearkened not to thy commandments,
17. Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné
činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou,
ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z
zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý
a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství,
neopustils jich.
17. And refused to obey, neither were mindful of thy wonders that thou didst among them; but hardened their necks, and in their rebellion appointed a captain to return to their bondage: but thou art a God ready to pardon, gracious and merciful, slow to anger, and of great kindness, and forsookest them not.
18. Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito
jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se
velikého rouhání.
18. Yea, when they had made them a molten calf, and said, This is thy God that brought thee up out of Egypt, and had wrought great provocations;
19. Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na
poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po
cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž
jíti měli.
19. Yet thou in thy manifold mercies forsookest them not in the wilderness: the pillar of the cloud departed not from them by day, to lead them in the way; neither the pillar of fire by night, to shew them light, and the way wherein they should go.
20. Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny
své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni
jejich.
20. Thou gavest also thy good spirit to instruct them, and withheldest not thy manna from their mouth, and gavest them water for their thirst.
21. A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž
nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se
neodhnetly.
21. Yea, forty years didst thou sustain them in the wilderness, so that they lacked nothing; their clothes waxed not old, and their feet swelled not.
22. Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal
do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále
Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.
22. Moreover thou gavest them kingdoms and nations, and didst divide them into corners: so they possessed the land of Sihon, and the land of the king of Heshbon, and the land of Og king of Bashan.
23. Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl
jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní
vejdou, aby jí vládli.
23. Their children also multipliedst thou as the stars of heaven, and broughtest them into the land, concerning which thou hadst promised to their fathers, that they should go in to possess it.
24. Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi
snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku
jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali
podlé vůle své.
24. So the children went in and possessed the land, and thou subduedst before them the inhabitants of the land, the Canaanites, and gavest them into their hands, with their kings, and the people of the land, that they might do with them as they would.
25. A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali
domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i
stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce,
vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.
25. And they took strong cities, and a fat land, and possessed houses full of all goods, wells digged, vineyards, and oliveyards, and fruit trees in abundance: so they did eat, and were filled, and became fat, and delighted themselves in thy great goodness.
26. Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše
zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim
osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého
rouhání,
26. Nevertheless they were disobedient, and rebelled against thee, and cast thy law behind their backs, and slew thy prophets which testified against them to turn them to thee, and they wrought great provocations.
27. Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A
když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe
vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim
vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.
27. Therefore thou deliveredst them into the hand of their enemies, who vexed them: and in the time of their trouble, when they cried unto thee, thou heardest them from heaven; and according to thy manifold mercies thou gavest them saviours, who saved them out of the hand of their enemies.
28. Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé
před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby
panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě,
tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po
mnohé časy.
28. But after they had rest, they did evil again before thee: therefore leftest thou them in the hand of their enemies, so that they had the dominion over them: yet when they returned, and cried unto thee, thou heardest them from heaven; and many times didst thou deliver them according to thy mercies;
29. A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni
pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti
soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by
živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a
neposlouchali.
29. And testifiedst against them, that thou mightest bring them again unto thy law: yet they dealt proudly, and hearkened not unto thy commandments, but sinned against thy judgments, (which if a man do, he shall live in them;) and withdrew the shoulder, and hardened their neck, and would not hear.
30. A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem
svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku
národům zemí.
30. Yet many years didst thou forbear them, and testifiedst against them by thy spirit in thy prophets: yet would they not give ear: therefore gavest thou them into the hand of the people of the lands.
31. Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti,
aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.
31. Nevertheless for thy great mercies' sake thou didst not utterly consume them, nor forsake them; for thou art a gracious and merciful God.
32. Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný,
kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe
za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše,
knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na
všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto
dne,
32. Now therefore, our God, the great, the mighty, and the terrible God, who keepest covenant and mercy, let not all the trouble seem little before thee, that hath come upon us, on our kings, on our princes, and on our priests, and on our prophets, and on our fathers, and on all thy people, since the time of the kings of Assyria unto this day.
33. Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž
přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme
bezbožně činili.
33. Howbeit thou art just in all that is brought upon us; for thou hast done right, but we have done wickedly:
34. I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši
neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví
tvých, jimiž se jim osvědčoval.
34. Neither have our kings, our princes, our priests, nor our fathers, kept thy law, nor hearkened unto thy commandments and thy testimonies, wherewith thou didst testify against them.
35. Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném,
kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi
jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých
zlých.
35. For they have not served thee in their kingdom, and in thy great goodness that thou gavest them, and in the large and fat land which thou gavest before them, neither turned they from their wicked works.
36. Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal
otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v
ní manové.
36. Behold, we are servants this day, and for the land that thou gavest unto our fathers to eat the fruit thereof and the good thereof, behold, we are servants in it:
37. Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi
postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se
potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u
veliké úzkosti.
37. And it yieldeth much increase unto the kings whom thou hast set over us because of our sins: also they have dominion over our bodies, and over our cattle, at their pleasure, and we are in great distress.
38. Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i
zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i
kněží naši.
38. And because of all this we make a sure covenant, and write it; and our princes, Levites, and priests, seal unto it.