Čtení a vyhledávání v Bibli Svaté
Bible Kralická
King James Version
1. Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani
uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě
Hospodin.
1. And Moses answered and said, But, behold, they will not believe me, nor hearken unto my voice: for they will say, The LORD hath not appeared unto thee.
2. Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl:
Hůl.
2. And the LORD said unto him, What is that in thine hand? And he said, A rod.
3. I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v
hada; a utíkal Mojžíš před ním.
3. And he said, Cast it on the ground. And he cast it on the ground, and it became a serpent; and Moses fled from before it.
4. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho
za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v
hůl v rukou jeho.
4. And the LORD said unto Moses, Put forth thine hand, and take it by the tail. And he put forth his hand, and caught it, and it became a rod in his hand:
5. Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh
Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.
5. That they may believe that the LORD God of their fathers, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob, hath appeared unto thee.
6. Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra
svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka
jeho byla malomocná, bílá jako sníh.
6. And the LORD said furthermore unto him, Put now thine hand into thy bosom. And he put his hand into his bosom: and when he took it out, behold, his hand was leprous as snow.
7. Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil
ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj,
učiněna jest zase jako jiné tělo jeho.
7. And he said, Put thine hand into thy bosom again. And he put his hand into his bosom again; and plucked it out of his bosom, and, behold, it was turned again as his other flesh.
8. I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a
znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.
8. And it shall come to pass, if they will not believe thee, neither hearken to the voice of the first sign, that they will believe the voice of the latter sign.
9. A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou
hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a
promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na
zemi.
9. And it shall come to pass, if they will not believe also these two signs, neither hearken unto thy voice, that thou shalt take of the water of the river, and pour it upon the dry land: and the water which thou takest out of the river shall become blood upon the dry land.
10. I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný,
aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo
zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.
10. And Moses said unto the LORD, O my Lord, I am not eloquent, neither heretofore, nor since thou hast spoken unto thy servant: but I am slow of speech, and of a slow tongue.
11. Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo
může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého?
Zdali ne já Hospodin?
11. And the LORD said unto him, Who hath made man's mouth? or who maketh the dumb, or deaf, or the seeing, or the blind? have not I the LORD?
12. Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co
bys mluviti měl.
12. Now therefore go, and I will be with thy mouth, and teach thee what thou shalt say.
13. I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož
poslati máš.
13. And he said, O my Lord, send, I pray thee, by the hand of him whom thou wilt send.
14. A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž
nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný
jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se
bude v srdci svém.
14. And the anger of the LORD was kindled against Moses, and he said, Is not Aaron the Levite thy brother? I know that he can speak well. And also, behold, he cometh forth to meet thee: and when he seeth thee, he will be glad in his heart.
15. Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já
budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste
měli činiti.
15. And thou shalt speak unto him, and put words in his mouth: and I will be with thy mouth, and with his mouth, and will teach you what ye shall do.
16. A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a
ty budeš jemu za Boha.
16. And he shall be thy spokesman unto the people: and he shall be, even he shall be to thee instead of a mouth, and thou shalt be to him instead of God.
17. Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta
znamení.
17. And thou shalt take this rod in thine hand, wherewith thou shalt do signs.
18. Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a
řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž
jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro
Mojžíšovi: Jdi v pokoji.
18. And Moses went and returned to Jethro his father in law, and said unto him, Let me go, I pray thee, and return unto my brethren which are in Egypt, and see whether they be yet alive. And Jethro said to Moses, Go in peace.
19. Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi,
navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž
hledali bezživotí tvého.
19. And the LORD said unto Moses in Midian, Go, return into Egypt: for all the men are dead which sought thy life.
20. A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby
se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku
svou.
20. And Moses took his wife and his sons, and set them upon an ass, and he returned to the land of Egypt: and Moses took the rod of God in his hand.
21. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do
Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce
tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby
nepropustil lidu.
21. And the LORD said unto Moses, When thou goest to return into Egypt, see that thou do all those wonders before Pharaoh, which I have put in thine hand: but I will harden his heart, that he shall not let the people go.
22. Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj,
prvorozený můj jest Izrael.
22. And thou shalt say unto Pharaoh, Thus saith the LORD, Israel is my son, even my firstborn:
23. I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a
nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého,
prvorozeného tvého.
23. And I say unto thee, Let my son go, that he may serve me: and if thou refuse to let him go, behold, I will slay thy son, even thy firstborn.
24. I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se
obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.
24. And it came to pass by the way in the inn, that the LORD met him, and sought to kill him.
25. Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna
svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví
jsi mi.
25. Then Zipporah took a sharp stone, and cut off the foreskin of her son, and cast it at his feet, and said, Surely a bloody husband art thou to me.
26. I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro
obřezání.
26. So he let him go: then she said, A bloody husband thou art, because of the circumcision.
27. Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť.
I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.
27. And the LORD said to Aaron, Go into the wilderness to meet Moses. And he went, and met him in the mount of God, and kissed him.
28. A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova,
kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.
28. And Moses told Aaron all the words of the LORD who had sent him, and all the signs which he had commanded him.
29. Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů
Izraelských.
29. And Moses and Aaron went and gathered together all the elders of the children of Israel:
30. I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k
Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.
30. And Aaron spake all the words which the LORD had spoken unto Moses, and did the signs in the sight of the people.
31. A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny
Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu
učinili.
31. And the people believed: and when they heard that the LORD had visited the children of Israel, and that he had looked upon their affliction, then they bowed their heads and worshipped.