Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
Záznam ze semináře na konci článku.
O stánku se Bible zmiňuje na mnohá místech, prolíná se celou Bibli od zákona až po Zjevení. Proto je důležité mu věnovat pozornost, co může nám zjevit do dnešních dnů.
Stánek neboli stan setkávání je popsán v 2. Mojžíšově. Mojžíš dostal od Hospodina příkaz, aby zbudoval stánek pro setkávání Boha s člověkem. Pavel se zmiňuje o stánku v Novém zákoně, v 8. kapitole Židum, v patém verši „Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonav měl stánek: Hledíš, prý abys udělal všecko ku podobenství, kteréž jest ukázáno na této hoře.“
Bůh dál do Bible obraz stánku, abychom měli představu cesty života křesťana od začátku až do konce. Máme svatyni svatých, ta symbolizuje ducha člověka. Máme svatyni, což je duše člověka a máme vnější nádvoří, což je tělo člověka. Člověk musí být proměněn z tělesné bytosti na duchovní bytost.
Bůh vstupuje do člověka ze Svatyně svatých a prochází směrem na vnější nádvoří, ale člověk vstupuje do Boha z těla skrz duši a ducha neboli z vnějšího nádvoří do svatyně a do svatyně svatých. Bůh vstoupí nejprve do ducha člověka, potom do duše a následně do těla, ale člověk vstupuje k Bohu z těla do duše a pak do ducha, z vnějšího nádvoří do svatyně svatých.
Na vnějším nádvoří máme bránu. Člověk přichází bránou a musí po cestě k dokonalosti překonat sedm kroků, které jsou reprezentovány sedmi kusy nábytků ve stánku:
1. Bronzový oltář
2. Bronzové umyvadlo
3. Svícen
4. Stůl předložených chlebů
5. Kadidlový oltář
6. Slitovnice
7.Truhla smlouvy
Každý z nich reprezentuje jeden krok, který se má stát v nás protože my jsme chrámem Živého Boha, v 1. Kor. 6:19 „Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji?“
Nikdy ale nezapomeňme, že Ježíš je ten základní kámen a že stavba svatyně je Jeho dílem, které chce konat v nás a skrze nás.
Bůh chce mít s člověkem společenství, chce se s ním setkat a pracovat skrze něj a chce v člověku vybudovat chrám a přebývat v něm, ale Bůh je svatý, bez hříchu, jenže člověk je hříšný, a právě proto, aby Bůh mohl přebývat v člověku musí dotyčný přijmout Ježíšovu oběť na kříži a postupně procházet sedmi kusy nábytků až do svatyně svatých. Je to cesta, kterou dobře vystihuje tato křesťanská píseň:
Veď mě z vnějších nádvoří,
dál až za oltář,
až tam na svaté místo,
kde zahlédnu Tvoji tvář.
Kolem těch, co v chrámu slouží,
dál než k chválení,
až tam, kde mlčí lidská moudrost
a Tvůj hlas tiše zní.
Veď mě dál do ticha, Svatyně svatých,
veď mě dál skrze krev Beránka.
Veď mě dál do ticha, Svatyně svatých,
veď mě dál, tady jsem, veď mě dál.