Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
Proč se svět marností, bohatstvím honosí?
Vždyť jeho sláva, lesk, skončí vždy v bezmoci.
Co stavěl s námahou, za chvíli pomine.
Jak suchá tráva zas, jak suchá tráva zas
v dýmu se rozplyne.
Kde jsou dnes králové slavní a vznešení,
/ mudrci hloubaví, v rozum zahledění?/
Kde říše, národy, co chtěly vládu mít?/
Jak loňský sníh mizí, jak loňský sníh mizí,/
musely odejít.
Člověče můj milý, čeho se přidržíš?/
Co navždy zůstane, co zítra opustíš?/
Kochat se hojností, těšit blahobytem?/
Znát Boží zá¬kony, znát Boží zákony,/
nosit je v srdci svém?
Co v Písmu psáno, to pro svět je bláznovství./
S nadějí v lásce žít s vírou i moudrostí./
Druhým teď sloužit máš, o sebe nepečuj./
Jen s milostí Boží, jen s milostí Boží /
získáš pak život svůj.