Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
Když nebeský duši mou proniká mír,
ať hrozí mi svět ze všech stran,
mé srdce už nestrhne bouřlivý vír,
bezpečnou kotvou mou, můj je Pán.
Když satan by stíhat mne žalobou chtěl,
já pospíším v bezpečný stan,
tam ke kříži, na kterém Ježíš můj pněl:
Vždyť mne tam s Otcem můj smířil Pán.
Šťasten jsem v Bohu svém,
šťasten jsem, šťasten jsem v Bohu svém.
On přetěžké hříchů mých břemeno sňal,
teď syn, dědic Boží jsem zván,
to právo mi Ježíš můj z milosti dal:
Ó, jak je laskavý ten můj Pán!
Šťasten jsem v Bohu svém,
šťasten jsem, šťasten jsem v Bohu svém.
Teď, duše má, prozpěvuj na jeho čest,
buď celý můj život mu dán!
Vždyť nejvyšší vděčnosti On hoden jest:
předobrý přítel můj, Kristus Pán!
Příběh písně:
Tato píseň, jejíž slova složil Horatio G. Spafford, je stará přes 140 let, přesto pro svou nesmírnou hloubku nikdy nezestárne. Váže se k ní pozoruhodná historie. Horatio G. Spafford vedl úspěšný a naplněný život. Měl dobře zavedenou advokátní praxi, rodinu se čtyřmi dcerami, byl zároveň aktivní ve své církvi. V roce 1871 však v Chicagu vypukl obrovský požár a Spaffordovi, kteří investovali většinu peněz do nemovitostí, mávnutím proutku o všechno přišli.
Aby se jako rodina ze ztráty majetku rychleji vzpamatovali, poslal pan Spafford manželku a děti lodí do Anglie. Sám musel ještě něco v Chicagu zařídit. Manželka a 4 dcery měly svou přítomností podpořit misijní práci rodinného přítele známého evangelisty D. L. Moodyho. Jejich loď Ville du Havre však nedaleko britských břehů ztroskotala a jako jedna z mála se jako zázrakem zachránila jen paní Spaffordová. Všechny dcery, z nichž nejstarší bylo 11 let, utonuly. Pan Spafford se ihned nalodil na další loď, aby přijel za truchlící manželkou. Když se blížil k místu ztroskotání, Pán Bůh jej hluboce oslovil a naplnil zvláštním pokojem. Když pak za svými drahými přáteli přijel sám evangelista Moody, nalezl je sice v slzách, ale v hluboké pevné víře schopné vyznat: „Mé duši je dobře“ (It Is Well With My Soul). Tato známá píseň vznikla jako odpověď na tragické události, když člověk přes všechny osobní bolesti nepřestane Pánu Bohu důvěřovat. Horatio Spafford podobně jako biblický Job dokázal ve své písni vyznat: „Hospodin dal, Hospodin vzal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo!“ (Jb 1:21)
When peace, like a river,
attendeth my way,
When sorrows like sea billows roll;
Whatever my lot,
Thou has taught me to say,
It is well, it is well, with my soul.
It is well, with my soul,
It is well, with my soul,
It is well, it is well, with my soul.
My sin, oh, the bliss
of this glorious thought!
My sin, not in part but the whole,
Is nailed to the cross,
and I bear it no more,
Praise the Lord, praise the Lord,
O my soul!
It is well, with my soul,
It is well, with my soul,
It is well, it is well, with my soul.
For me, be it Christ,
be it Christ hence to live:
If Jordan above me shall roll,
No pang shall be mine,
for in death as in life
Thou wilt whisper Thy peace
to my soul.
It is well, with my soul,
It is well, with my soul,
It is well, it is well, with my soul.
Gdy pokój niebieski Bóg w duszę mi tchnie,
Choć burzy zagraża mi mi szał,
To jednak we wierze pieśń chwały Mu ślę
Błogo mi, w Panu mam wieczny dział!”
[:Błogo mi:], błogo mi, W Panu mam wieczny dział!
Gdy trwogą śmiertelną przejmuje mię wróg
I grozi mi wciąż jego strzał,
To wiem, że złośnika Zbawiciel już zmógł,
Że zupełne zwycięstwo mi dał.
Ciężary mych grzechów Pan rzucił już w dal,
Gdy za mnie przekleństwem się stał, O, chwal
Go, ma duszo, na wieki Go chwal,
Bo w żywocie zgotował ci dział.
Już żyję w Chrystusie, On gwiazdą jest mą,
W ciemności nie będę się bał;
Ni męki, ni burze zaszkodzić mi śmią,
W Nim pokoju wiecznego mam dział.