Bible Kralická
King James Version
1. I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru
krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.
1. And it came to pass after this, that Absalom the son of David had a fair sister, whose name was Tamar; and Amnon the son of David loved her.
2. A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar
sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude
jí moci co učiniti.
2. And Amnon was so vexed, that he fell sick for his sister Tamar; for she was a virgin; and Amnon thought it hard for him to do any thing to her.
3. Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa
bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
3. But Amnon had a friend, whose name was Jonadab, the son of Shimeah David's brother: and Jonadab was a very subtil man.
4. I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne?
Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra
svého miluji.
4. And he said unto him, Why art thou, being the king's son, lean from day to day? wilt thou not tell me? And Amnon said unto him, I love Tamar, my brother Absalom's sister.
5. Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se
nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu:
Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc
před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.
5. And Jonadab said unto him, Lay thee down on thy bed, and make thyself sick: and when thy father cometh to see thee, say unto him, I pray thee, let my sister Tamar come, and give me meat, and dress the meat in my sight, that I may see it, and eat it at her hand.
6. A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel
král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím,
Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky,
abych pojedl z ruky její.
6. So Amnon lay down, and made himself sick: and when the king was come to see him, Amnon said unto the king, I pray thee, let Tamar my sister come, and make me a couple of cakes in my sight, that I may eat at her hand.
7. Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu
Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.
7. Then David sent home to Tamar, saying, Go now to thy brother Amnon's house, and dress him meat.
8. I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A
vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima
jeho, uvařila ji.
8. So Tamar went to her brother Amnon's house; and he was laid down. And she took flour, and kneaded it, and made cakes in his sight, and did bake the cakes.
9. Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl
jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I
vyšli od něho všickni.
9. And she took a pan, and poured them out before him; but he refused to eat. And Amnon said, Have out all men from me. And they went out every man from him.
10. Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka,
abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž
připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)
10. And Amnon said unto Tamar, Bring the meat into the chamber, that I may eat of thine hand. And Tamar took the cakes which she had made, and brought them into the chamber to Amnon her brother.
11. Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď,
lež se mnou, sestro má.
11. And when she had brought them unto him to eat, he took hold of her, and said unto her, Come lie with me, my sister.
12. Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí,
nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.
12. And she answered him, Nay, my brother, do not force me; for no such thing ought to be done in Israel: do not thou this folly.
13. Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako
jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s
králem, nebo neodepřeť mne tobě.
13. And I, whither shall I cause my shame to go? and as for thee, thou shalt be as one of the fools in Israel. Now therefore, I pray thee, speak unto the king; for he will not withhold me from thee.
14. Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se
jí, učinil jí násilí a ležel s ní.
14. Howbeit he would not hearken unto her voice: but, being stronger than she, forced her, and lay with her.
15. Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší
byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji
miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.
15. Then Amnon hated her exceedingly; so that the hatred wherewith he hated her was greater than the love wherewith he had loved her. And Amnon said unto her, Arise, be gone.
16. Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci
té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že
mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.
16. And she said unto him, There is no cause: this evil in sending me away is greater than the other that thou didst unto me. But he would not hearken unto her.
17. Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď
hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.
17. Then he called his servant that ministered unto him, and said, Put now this woman out from me, and bolt the door after her.
18. (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových
sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven
služebník jeho a zamkl dvéře po ní.
18. And she had a garment of divers colours upon her: for with such robes were the king's daughters that were virgins apparelled. Then his servant brought her out, and bolted the door after her.
19. Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných
barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu
svou, a jduc, křičela s naříkáním.
19. And Tamar put ashes on her head, and rent her garment of divers colours that was on her, and laid her hand on her head, and went on crying.
20. I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s
tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj
toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě
Absolona bratra svého.
20. And Absalom her brother said unto her, Hath Amnon thy brother been with thee? but hold now thy peace, my sister: he is thy brother; regard not this thing. So Tamar remained desolate in her brother Absalom's house.
21. A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se
náramně.
21. But when king David heard of all these things, he was very wroth.
22. Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého;
nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar
sestře jeho.
22. And Absalom spake unto his brother Amnon neither good nor bad: for Absalom hated Amnon, because he had forced his sister Tamar.
23. I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce
Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon
všech synů královských.
23. And it came to pass after two full years, that Absalom had sheepshearers in Baalhazor, which is beside Ephraim: and Absalom invited all the king's sons.
24. Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník
tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s
služebníkem tvým.
24. And Absalom came to the king, and said, Behold now, thy servant hath sheepshearers; let the king, I beseech thee, and his servants go with thy servant.
25. I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní
nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal
ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.
25. And the king said to Absalom, Nay, my son, let us not all now go, lest we be chargeable unto thee. And he pressed him: howbeit he would not go, but blessed him.
26. Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon
bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?
26. Then said Absalom, If not, I pray thee, let my brother Amnon go with us. And the king said unto him, Why should he go with thee?
27. A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky
syny královské.
27. But Absalom pressed him, that he let Amnon and all the king's sons go with him.
28. Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte
medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám:
Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž
jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.
28. Now Absalom had commanded his servants, saying, Mark ye now when Amnon's heart is merry with wine, and when I say unto you, Smite Amnon; then kill him, fear not: have not I commanded you? be courageous, and be valiant.
29. I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl
přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli
jeden každý na mezka svého a utekli.
29. And the servants of Absalom did unto Amnon as Absalom had commanded. Then all the king's sons arose, and every man gat him up upon his mule, and fled.
30. V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k
Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich
ani jednoho nezůstalo.
30. And it came to pass, while they were in the way, that tidings came to David, saying, Absalom hath slain all the king's sons, and there is not one of them left.
31. Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi;
všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
31. Then the king arose, and tare his garments, and lay on the earth; and all his servants stood by with their clothes rent.
32. Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl:
Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy
zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově
složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar
sestře jeho.
32. And Jonadab, the son of Shimeah David's brother, answered and said, Let not my lord suppose that they have slain all the young men the king's sons; for Amnon only is dead: for by the appointment of Absalom this hath been determined from the day that he forced his sister Tamar.
33. Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci
svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo
Amnon toliko umřel.
33. Now therefore let not my lord the king take the thing to his heart, to think that all the king's sons are dead: for Amnon only is dead.
34. Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí
svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k
němu cestou pod horami.
34. But Absalom fled. And the young man that kept the watch lifted up his eyes, and looked, and, behold, there came much people by the way of the hill side behind him.
35. I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí.
Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.
35. And Jonadab said unto the king, Behold, the king's sons come: as thy servant said, so it is.
36. A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a
pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni
služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.
36. And it came to pass, as soon as he had made an end of speaking, that, behold, the king's sons came, and lifted up their voice and wept: and the king also and all his servants wept very sore.
37. Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi
Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.
37. But Absalom fled, and went to Talmai, the son of Ammihud, king of Geshur. And David mourned for his son every day.
38. Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři
léta.
38. So Absalom fled, and went to Geshur, and was there three years.
39. Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel
smrti Amnonovy.
39. And the soul of king David longed to go forth unto Absalom: for he was comforted concerning Amnon, seeing he was dead.