Bible Kralická
King James Version
1. Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad
nimi hejtmany a setníky.
1. And David numbered the people that were with him, and set captains of thousands and captains of hundreds over them.
2. I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v
správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu
Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi.
2. And David sent forth a third part of the people under the hand of Joab, and a third part under the hand of Abishai the son of Zeruiah, Joab's brother, and a third part under the hand of Ittai the Gittite. And the king said unto the people, I will surely go forth with you myself also.
3. Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i
utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici
zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z
nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku
pomoci.
3. But the people answered, Thou shalt not go forth: for if we flee away, they will not care for us; neither if half of us die, will they care for us: but now thou art worth ten thousand of us: therefore now it is better that thou succour us out of the city.
4. I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy
stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.
4. And the king said unto them, What seemeth you best I will do. And the king stood by the gate side, and all the people came out by hundreds and by thousands.
5. Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka:
Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel,
když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi.
5. And the king commanded Joab and Abishai and Ittai, saying, Deal gently for my sake with the young man, even with Absalom. And all the people heard when the king gave all the captains charge concerning Absalom.
6. A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla
bitva v lese Efraim.
6. So the people went out into the field against Israel: and the battle was in the wood of Ephraim;
7. I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a
stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců.
7. Where the people of Israel were slain before the servants of David, and there was there a great slaughter that day of twenty thousand men.
8. Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více
pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne.
8. For the battle was there scattered over the face of all the country: and the wood devoured more people that day than the sword devoured.
9. Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto
Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a
uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí.
Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč.
9. And Absalom met the servants of David. And Absalom rode upon a mule, and the mule went under the thick boughs of a great oak, and his head caught hold of the oak, and he was taken up between the heaven and the earth; and the mule that was under him went away.
10. To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem
Absolona, an visí na dubě.
10. And a certain man saw it, and told Joab, and said, Behold, I saw Absalom hanged in an oak.
11. I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls.
Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti
deset lotů stříbra a pás rytířský jeden.
11. And Joab said unto the man that told him, And, behold, thou sawest him, and why didst thou not smite him there to the ground? and I would have given thee ten shekels of silver, and a girdle.
12. Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na
ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna
králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a
Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna mého Absolona;
12. And the man said unto Joab, Though I should receive a thousand shekels of silver in mine hand, yet would I not put forth mine hand against the king's son: for in our hearing the king charged thee and Abishai and Ittai, saying, Beware that none touch the young man Absalom.
13. Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti.
Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně
stál.
13. Otherwise I should have wrought falsehood against mine own life: for there is no matter hid from the king, and thou thyself wouldest have set thyself against me.
14. I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav
tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl
na dubě.
14. Then said Joab, I may not tarry thus with thee. And he took three darts in his hand, and thrust them through the heart of Absalom, while he was yet alive in the midst of the oak.
15. A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových,
bili jej a zabili.
15. And ten young men that bare Joab's armour compassed about and smote Absalom, and slew him.
16. V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění
Izraele; nebo zdržel Joáb lid.
16. And Joab blew the trumpet, and the people returned from pursuing after Israel: for Joab held back the people.
17. A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a
nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken
Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých.
17. And they took Absalom, and cast him into a great pit in the wood, and laid a very great heap of stones upon him: and all Israel fled every one to his tent.
18. ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého
sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby
zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým,
kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)
18. Now Absalom in his lifetime had taken and reared up for himself a pillar, which is in the king's dale: for he said, I have no son to keep my name in remembrance: and he called the pillar after his own name: and it is called unto this day, Absalom's place.
19. Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych
zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel
jeho.
19. Then said Ahimaaz the son of Zadok, Let me now run, and bear the king tidings, how that the LORD hath avenged him of his enemies.
20. I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale
oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův
umřel.
20. And Joab said unto him, Thou shalt not bear tidings this day, but thou shalt bear tidings another day: but this day thou shalt bear no tidings, because the king's son is dead.
21. Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi
viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel.
21. Then said Joab to Cushi, Go tell the king what thou hast seen. And Cushi bowed himself unto Joab, and ran.
22. Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi:
Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl
Joáb: Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého
zvěstoval?
22. Then said Ahimaaz the son of Zadok yet again to Joab, But howsoever, let me, I pray thee, also run after Cushi. And Joab said, Wherefore wilt thou run, my son, seeing that thou hast no tidings ready?
23. I řekl: Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak
běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi.
23. But howsoever, said he, let me run. And he said unto him, Run. Then Ahimaaz ran by the way of the plain, and overran Cushi.
24. David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na
vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž
běžel sám.
24. And David sat between the two gates: and the watchman went up to the roof over the gate unto the wall, and lifted up his eyes, and looked, and behold a man running alone.
25. Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť
sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval
se,
25. And the watchman cried, and told the king. And the king said, If he be alone, there is tidings in his mouth. And he came apace, and drew near.
26. Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal
strážný na branného a řekl: Hle, opět muž běží sám.Tedy řekl
král: I tenť v poselství běží.
26. And the watchman saw another man running: and the watchman called unto the porter, and said, Behold another man running alone. And the king said, He also bringeth tidings.
27. Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa
syna Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým
poselstvím jde.
27. And the watchman said, Me thinketh the running of the foremost is like the running of Ahimaaz the son of Zadok. And the king said, He is a good man, and cometh with good tidings.
28. Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj tobě. A pokloniv
se králi tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj,
kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti
pánu mému králi.
28. And Ahimaaz called, and said unto the king, All is well. And he fell down to the earth upon his face before the king, and said, Blessed be the LORD thy God, which hath delivered up the men that lifted up their hand against my lord the king.
29. I řekl král: Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl
Achimaas: Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka
králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co
bylo.
29. And the king said, Is the young man Absalom safe? And Ahimaaz answered, When Joab sent the king's servant, and me thy servant, I saw a great tumult, but I knew not what it was.
30. Jemuž řekl král: Odstup a stůj tamto. I odstoupil a
stál.
30. And the king said unto him, Turn aside, and stand here. And he turned aside, and stood still.
31. A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi,
že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících
proti tobě.
31. And, behold, Cushi came; and Cushi said, Tidings, my lord the king: for the LORD hath avenged thee this day of all them that rose up against thee.
32. Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn můj Absolon?
Odpověděl Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé
pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke
zlému.
32. And the king said unto Cushi, Is the young man Absalom safe? And Cushi answered, The enemies of my lord the king, and all that rise against thee to do thee hurt, be as that young man is.
33. I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na
bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj,
synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu
můj, synu můj!
33. And the king was much moved, and went up to the chamber over the gate, and wept: and as he went, thus he said, O my son Absalom, my son, my son Absalom! would God I had died for thee, O Absalom, my son, my son!