Bible Kralická
King James Version
1. Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále,
když víno stálo před ním, že vzav víno, podal jsem ho králi.
Nebýval jsem pak smuten před ním.
1. And it came to pass in the month Nisan, in the twentieth year of Artaxerxes the king, that wine was before him: and I took up the wine, and gave it unto the king. Now I had not been beforetime sad in his presence.
2. Pročež mi řekl král: Proč oblíčej tvůj smutný jest, poněvadž
nestůněš? Jiného není, než sevření srdce. Pročež ulekl jsem se
velmi velice.
2. Wherefore the king said unto me, Why is thy countenance sad, seeing thou art not sick? this is nothing else but sorrow of heart. Then I was very sore afraid,
3. A řekl jsem králi: Král na věky buď živ. Kterak nemá býti
smutný oblíčej můj, když město to, kdež jsou hrobové otců mých,
zpuštěno jest, a brány jeho ohněm zkaženy?
3. And said unto the king, Let the king live for ever: why should not my countenance be sad, when the city, the place of my fathers' sepulchres, lieth waste, and the gates thereof are consumed with fire?
4. Opět mi řekl král: Čeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu
nebeskému.
4. Then the king said unto me, For what dost thou make request? So I prayed to the God of heaven.
5. Potom řekl jsem králi: Zdá-liť se za dobré králi, a jestliže
má lásku služebník tvůj u tebe, žádám, abys mne poslal do
Judstva, do města, kdež jsou hrobové otců mých, abych je zase
vystavěl.
5. And I said unto the king, If it please the king, and if thy servant have found favour in thy sight, that thou wouldest send me unto Judah, unto the city of my fathers' sepulchres, that I may build it.
6. Ještě mi řekl král (královna pak seděla podlé něho):
Dlouho-li budeš na té cestě, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se
to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý čas.
6. And the king said unto me, (the queen also sitting by him,) For how long shall thy journey be? and when wilt thou return? So it pleased the king to send me; and I set him a time.
7. Zatím řekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechť mi
dadí listy k vývodám za řekou, aby mne provedli, až bych přišel
do Judstva,
7. Moreover I said unto the king, If it please the king, let letters be given me to the governors beyond the river, that they may convey me over till I come into Judah;
8. Tolikéž psání k Azafovi, vládaři lesu královského, aby mi
dal dříví na trámy, k branám paláce, při domě Božím, a ke
zdem městským, a k domu, do něhož bych vjíti mohl. I dal mi
král vedlé štědré ruky Boha mého ke mně.
8. And a letter unto Asaph the keeper of the king's forest, that he may give me timber to make beams for the gates of the palace which appertained to the house, and for the wall of the city, and for the house that I shall enter into. And the king granted me, according to the good hand of my God upon me.
9. Tedy přišed k vývodám za řekou, dal jsem jim psání
královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a
jezdce.
9. Then I came to the governors beyond the river, and gave them the king's letters. Now the king had sent captains of the army and horsemen with me.
10. To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník
Ammonitský, velmi je to mrzelo, že přišel člověk, kterýž by
obmýšlel dobré synů Izraelských.
10. When Sanballat the Horonite, and Tobiah the servant, the Ammonite, heard of it, it grieved them exceedingly that there was come a man to seek the welfare of the children of Israel.
11. A tak přišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tři dni.
11. So I came to Jerusalem, and was there three days.
12. V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužů se mnou, a neoznámil
jsem žádnému, co mi dal Bůh můj v srdce, abych činil v
Jeruzalémě, aniž jsem měl hovada jakého s sebou, kromě hovádka,
na němž jsem jel.
12. And I arose in the night, I and some few men with me; neither told I any man what my God had put in my heart to do at Jerusalem: neither was there any beast with me, save the beast that I rode upon.
13. I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a
k bráně hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž
byly pobořené, a bran jeho zkažených ohněm.
13. And I went out by night by the gate of the valley, even before the dragon well, and to the dung port, and viewed the walls of Jerusalem, which were broken down, and the gates thereof were consumed with fire.
14. Odtud jsem jel k bráně studničné, a k rybníku královskému,
kdež nebylo brodu hovádku, na němž jsem jel, aby přejíti mohlo.
14. Then I went on to the gate of the fountain, and to the king's pool: but there was no place for the beast that was under me to pass.
15. Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci, a ohledoval
jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou při údolí, a
tak jsem se navrátil.
15. Then went I up in the night by the brook, and viewed the wall, and turned back, and entered by the gate of the valley, and so returned.
16. Ale knížata nic nevěděli, kam jsem jezdil, a co jsem činil;
nebo jsem Židům, ani kněžím, ani přednějším, ani knížatům, ani
jiným úředníkům až do té chvíle neoznámil.
16. And the rulers knew not whither I went, or what I did; neither had I as yet told it to the Jews, nor to the priests, nor to the nobles, nor to the rulers, nor to the rest that did the work.
17. Protož řekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a
Jeruzalém zpuštěný, a brány jeho ohněm zkaženy. Poďtež, a
stavějme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanění.
17. Then said I unto them, Ye see the distress that we are in, how Jerusalem lieth waste, and the gates thereof are burned with fire: come, and let us build up the wall of Jerusalem, that we be no more a reproach.
18. A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou,
ano i slova králova, kteráž ke mně mluvil, teprv řekli:
Přičiňmež se a stavějme. I posilnili rukou svých k dobrému.
18. Then I told them of the hand of my God which was good upon me; as also the king's words that he had spoken unto me. And they said, Let us rise up and build. So they strengthened their hands for this good work.
19. Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník
Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám,
pravíce: Což to děláte? Co se králi protivíte?
19. But when Sanballat the Horonite, and Tobiah the servant, the Ammonite, and Geshem the Arabian, heard it, they laughed us to scorn, and despised us, and said, What is this thing that ye do? will ye rebel against the king?
20. Jimž odpovídaje, řekl jsem: Bůh nebeský, tenť nám dá
prospěch, a my služebníci jeho přičiníce se, stavěti budeme, vy
pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémě.
20. Then answered I them, and said unto them, The God of heaven, he will prosper us; therefore we his servants will arise and build: but ye have no portion, nor right, nor memorial, in Jerusalem.