Bible Kralická
King James Version
1. Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím
úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království.
1. It pleased Darius to set over the kingdom an hundred and twenty princes, which should be over the whole kingdom;
2. Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl,
kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda
nedála.
2. And over these three presidents; of whom Daniel was first: that the princes might give accounts unto them, and the king should have no damage.
3. Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch
znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej
nade vším královstvím.
3. Then this Daniel was preferred above the presidents and princes, because an excellent spirit was in him; and the king thought to set him over the whole realm.
4. Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s
strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli
najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při
něm.
4. Then the presidents and princes sought to find occasion against Daniel concerning the kingdom; but they could find none occasion nor fault; forasmuch as he was faithful, neither was there any error or fault found in him.
5. Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné
příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany
zákona Boha jeho.
5. Then said these men, We shall not find any occasion against this Daniel, except we find it against him concerning the law of his God.
6. Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto
mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ.
6. Then these presidents and princes assembled together to the king, and said thus unto him, King Darius, live for ever.
7. Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci,
správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a
utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha
neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen
byl do jámy lvové.
7. All the presidents of the kingdom, the governors, and the princes, the counsellors, and the captains, have consulted together to establish a royal statute, and to make a firm decree, that whosoever shall ask a petition of any God or man for thirty days, save of thee, O king, he shall be cast into the den of lions.
8. Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát,
kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského,
kteréž jest neproměnitelné.
8. Now, O king, establish the decree, and sign the writing, that it be not changed, according to the law of the Medes and Persians, which altereth not.
9. Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.
9. Wherefore king Darius signed the writing and the decree.
10. Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do
domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti
Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval
se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.
10. Now when Daniel knew that the writing was signed, he went into his house; and his windows being open in his chamber toward Jerusalem, he kneeled upon his knees three times a day, and prayed, and gave thanks before his God, as he did aforetime.
11. Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí
a pokorně prosí Boha svého,
11. Then these men assembled, and found Daniel praying and making supplication before his God.
12. Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské:
Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli
něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů,
kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král,
řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského,
kteréž jest neproměnitelné.
12. Then they came near, and spake before the king concerning the king's decree; Hast thou not signed a decree, that every man that shall ask a petition of any God or man within thirty days, save of thee, O king, shall be cast into the den of lions? The king answered and said, The thing is true, according to the law of the Medes and Persians, which altereth not.
13. Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z
zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi,
nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za
den modlívá se modlitbou svou.
13. Then answered they and said before the king, That Daniel, which is of the children of the captivity of Judah, regardeth not thee, O king, nor the decree that thou hast signed, but maketh his petition three times a day.
14. Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím,
a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu
slunce usiloval ho vytrhnouti.
14. Then the king, when he heard these words, was sore displeased with himself, and set his heart on Daniel to deliver him: and he laboured till the going down of the sun to deliver him.
15. Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz,
králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá
výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné
bylo.
15. Then these men assembled unto the king, and said unto the king, Know, O king, that the law of the Medes and Persians is, That no decree nor statute which the king establisheth may be changed.
16. I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy
lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž
sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.
16. Then the king commanded, and they brought Daniel, and cast him into the den of lions. Now the king spake and said unto Daniel, Thy God whom thou servest continually, he will deliver thee.
17. A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a
zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby
nebyl změněn ortel při Danielovi.
17. And a stone was brought, and laid upon the mouth of the den; and the king sealed it with his own signet, and with the signet of his lords; that the purpose might not be changed concerning Daniel.
18. I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a
ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od
něho.
18. Then the king went to his palace, and passed the night fasting: neither were instruments of musick brought before him: and his sleep went from him.
19. Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě
lvové.
19. Then the king arose very early in the morning, and went in haste unto the den of lions.
20. A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na
Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče
Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž
tě vysvoboditi od lvů?
20. And when he came to the den, he cried with a lamentable voice unto Daniel: and the king spake and said to Daniel, O Daniel, servant of the living God, is thy God, whom thou servest continually, able to deliver thee from the lions?
21. Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.
21. Then said Daniel unto the king, O king, live for ever.
22. Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi
neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž
ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.
22. My God hath sent his angel, and hath shut the lions' mouths, that they have not hurt me: forasmuch as before him innocency was found in me; and also before thee, O king, have I done no hurt.
23. Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele
vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu
není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.
23. Then was the king exceeding glad for him, and commanded that they should take Daniel up out of the den. So Daniel was taken up out of the den, and no manner of hurt was found upon him, because he believed in his God.
24. I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž
osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové
jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy,
zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli.
24. And the king commanded, and they brought those men which had accused Daniel, and they cast them into the den of lions, them, their children, and their wives; and the lions had the mastery of them, and brake all their bones in pieces or ever they came at the bottom of the den.
25. Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům,
kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.
25. Then king Darius wrote unto all people, nations, and languages, that dwell in all the earth; Peace be multiplied unto you.
26. Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království
mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh
živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno,
ani panování jeho až do konce.
26. I make a decree, That in every dominion of my kingdom men tremble and fear before the God of Daniel: for he is the living God, and stedfast for ever, and his kingdom that which shall not be destroyed, and his dominion shall be even unto the end.
27. Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na
zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.
27. He delivereth and rescueth, and he worketh signs and wonders in heaven and in earth, who hath delivered Daniel from the power of the lions.
28. Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v
království Cýra Perského.
28. So this Daniel prospered in the reign of Darius, and in the reign of Cyrus the Persian.