Bible Kralická
King James Version
1. V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a
mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A
jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
1. And David fled from Naioth in Ramah, and came and said before Jonathan, What have I done? what is mine iniquity? and what is my sin before thy father, that he seeketh my life?
2. Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj
ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by
tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
2. And he said unto him, God forbid; thou shalt not die: behold, my father will do nothing either great or small, but that he will shew it me: and why should my father hide this thing from me? it is not so.
3. Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec
tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom
Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a
živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi
smrtí.
3. And David sware moreover, and said, Thy father certainly knoweth that I have found grace in thine eyes; and he saith, Let not Jonathan know this, lest he be grieved: but truly as the LORD liveth, and as thy soul liveth, there is but a step between me and death.
4. Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním
tobě.
4. Then said Jonathan unto David, Whatsoever thy soul desireth, I will even do it for thee.
5. I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já
mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a
skryji se na poli až do třetího večera.
5. And David said unto Jonathan, Behold, to morrow is the new moon, and I should not fail to sit with the king at meat: but let me go, that I may hide myself in the field unto the third day at even.
6. Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš:
Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo
obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
6. If thy father at all miss me, then say, David earnestly asked leave of me that he might run to Bethlehem his city: for there is a yearly sacrifice there for all the family.
7. Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se
rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
7. If he say thus, It is well; thy servant shall have peace: but if he be very wroth, then be sure that evil is determined by him.
8. A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi
v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť
jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys
mne vodil?
8. Therefore thou shalt deal kindly with thy servant; for thou hast brought thy servant into a covenant of the LORD with thee: notwithstanding, if there be in me iniquity, slay me thyself; for why shouldest thou bring me to thy father?
9. I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to
jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě,
zdaliž neoznámím tobě toho?
9. And Jonathan said, Far be it from thee: for if I knew certainly that evil were determined by my father to come upon thee, then would not I tell it thee?
10. Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví
tobě otec tvůj něco tvrdě?
10. Then said David to Jonathan, Who shall tell me? or what if thy father answer thee roughly?
11. Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli
oba na pole.
11. And Jonathan said unto David, Come, and let us go out into the field. And they went out both of them into the field.
12. Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned
jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb
pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k
tobě, a neoznámím-liť),
12. And Jonathan said unto David, O LORD God of Israel, when I have sounded my father about to morrow any time, or the third day, and, behold, if there be good toward David, and I then send not unto thee, and shew it thee;
13. Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude
líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě
a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou,
jakož byl s otcem mým.
13. The LORD do so and much more to Jonathan: but if it please my father to do thee evil, then I will shew it thee, and send thee away, that thou mayest go in peace: and the LORD be with thee, as he hath been with my father.
14. A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou
milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
14. And thou shalt not only while yet I live shew me the kindness of the LORD, that I die not:
15. Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na
věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy,
jednoho každého se svrchku země.
15. But also thou shalt not cut off thy kindness from my house for ever: no, not when the LORD hath cut off the enemies of David every one from the face of the earth.
16. A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka:
Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
16. So Jonathan made a covenant with the house of David, saying, Let the LORD even require it at the hand of David's enemies.
17. Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě
Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
17. And Jonathan caused David to swear again, because he loved him: for he loved him as he loved his own soul.
18. I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na
tebe, když prázdné bude místo tvé.
18. Then Jonathan said to David, To morrow is the new moon: and thou shalt be missed, because thy seat will be empty.
19. Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš
k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a
pobudeš u kamene pocestných.
19. And when thou hast stayed three days, then thou shalt go down quickly, and come to the place where thou didst hide thyself when the business was in hand, and shalt remain by the stone Ezel.
20. A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k
cíli.
20. And I will shoot three arrows on the side thereof, as though I shot at a mark.
21. Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely.
Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže
sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť
žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
21. And, behold, I will send a lad, saying, Go, find out the arrows. If I expressly say unto the lad, Behold, the arrows are on this side of thee, take them; then come thou: for there is peace to thee, and no hurt; as the LORD liveth.
22. Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou
dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
22. But if I say thus unto the young man, Behold, the arrows are beyond thee; go thy way: for the LORD hath sent thee away.
23. Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin
svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
23. And as touching the matter which thou and I have spoken of, behold, the LORD be between thee and me for ever.
24. A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl
král za stůl k jídlu.
24. So David hid himself in the field: and when the new moon was come, the king sat him down to eat meat.
25. A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u
stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo
Davidovo zůstalo prázdné.
25. And the king sat upon his seat, as at other times, even upon a seat by the wall: and Jonathan arose, and Abner sat by Saul's side, and David's place was empty.
26. A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu
přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
26. Nevertheless Saul spake not any thing that day: for he thought, Something hath befallen him, he is not clean; surely he is not clean.
27. Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět
prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému:
Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
27. And it came to pass on the morrow, which was the second day of the month, that David's place was empty: and Saul said unto Jonathan his son, Wherefore cometh not the son of Jesse to meat, neither yesterday, nor to day?
28. Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby
šel do Betléma.
28. And Jonathan answered Saul, David earnestly asked leave of me to go to Bethlehem:
29. A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše
v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy,
nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu,
prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k
stolu královskému.
29. And he said, Let me go, I pray thee; for our family hath a sacrifice in the city; and my brother, he hath commanded me to be there: and now, if I have found favour in thine eyes, let me get away, I pray thee, and see my brethren. Therefore he cometh not unto the king's table.
30. I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu
převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna
Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
30. Then Saul's anger was kindled against Jonathan, and he said unto him, Thou son of the perverse rebellious woman, do not I know that thou hast chosen the son of Jesse to thine own confusion, and unto the confusion of thy mother's nakedness?
31. Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi,
nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a
přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
31. For as long as the son of Jesse liveth upon the ground, thou shalt not be established, nor thy kingdom. Wherefore now send and fetch him unto me, for he shall surely die.
32. Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má
umříti? Což jest učinil?
32. And Jonathan answered Saul his father, and said unto him, Wherefore shall he be slain? what hath he done?
33. I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav
Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
33. And Saul cast a javelin at him to smite him: whereby Jonathan knew that it was determined of his father to slay David.
34. Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho
druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a
že ho tak zlehčil otec jeho.
34. So Jonathan arose from the table in fierce anger, and did eat no meat the second day of the month: for he was grieved for David, because his father had done him shame.
35. Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času
uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
35. And it came to pass in the morning, that Jonathan went out into the field at the time appointed with David, and a little lad with him.
36. Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já
vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
36. And he said unto his lad, Run, find out now the arrows which I shoot. And as the lad ran, he shot an arrow beyond him.
37. Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata,
volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před
tebou tam dále?
37. And when the lad was come to the place of the arrow which Jonathan had shot, Jonathan cried after the lad, and said, Is not the arrow beyond thee?
38. Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A
tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
38. And Jonathan cried after the lad, Make speed, haste, stay not. And Jonathan's lad gathered up the arrows, and came to his master.
39. (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli,
co se jedná.)
39. But the lad knew not any thing: only Jonathan and David knew the matter.
40. I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a
řekl jemu: Jdi, dones do města.
40. And Jonathan gave his artillery unto his lad, and said unto him, Go, carry them to the city.
41. A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a
padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše
jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
41. And as soon as the lad was gone, David arose out of a place toward the south, and fell on his face to the ground, and bowed himself three times: and they kissed one another, and wept one with another, until David exceeded.
42. I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě
oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž
svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem
tvým, nechť trvá až na věky. (20:43) A tak vstav David,
odšel, Jonata pak navrátil se do města.
42. And Jonathan said to David, Go in peace, forasmuch as we have sworn both of us in the name of the LORD, saying, The LORD be between me and thee, and between my seed and thy seed for ever. And he arose and departed: and Jonathan went into the city.