A vieme, že tým, ktorí milujú Boha, všetko spolu pôsobí na dobré, tým, ktorí sú povolaní podľa preduloženia.
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš,
zbroj výborná i síla,
On nás chrání, když satanáš
proti nám své vysílá.
Ten starý nepřítel zkazit by nás chtěl,
moc a mnoha lest, hrozná zbraň jeho jest,
v světě nemá rovného
Nástroj lidský jest v tom špatný,
snadno jsme my k zmoženi,
než hají nás Rek udatný,
jejž Bůh nám dal k spasení.
Kdo by ten byl, nevíš?
Jest Kristus Ježíš,
Bůh a Pán všeho
a není jiného
ten vítězství obdrží
Byť svět plný i ďáblu byl,
chtějících nás shltiti¨,
však žádný by z nás neubyl,
musejí odstoupiti
Kníže světa toho
ač bouří mnoho
co chce, nespraví,
soud Boží ho zdáví
Slovíčko jej porazí
Slovo Páně stojí jistě
bez děkování všeho
neb s námi jest i v tom místě
Pán s dary Ducha svatého
Přijde-li na zmatek
čest, hrdlo, statek
nechť sobě mají
nic tím nezískají
nebes však nechají
Před Lutheroým domem ve Wittenbergu se objevil kurýr říšského sněmu, seskočil s koně a předal Luhherovi dopis, ve kterém stálo, že se ocitl bez ochrany zákonů, tzn. že on a jeho rodina budou ihned zatčeni. Lutherova manželka, Kateřina von Bora měla právě za sebou ohrožující porod jejich syna a zároveň překonávala těžkou nemoc. Celá rodina se znovu musela bát o svůj život. A k tomu všemu byl Lutherův blízký přítel a spolupracovník Leonard Kaiser dne 16. 8. 1527 v městě Ulm upálen.
V této situaci, hledaje Boží vedení, otevřel Martin Luther ve své bibli Žalm 46, kde stálo: „Bůh je náš pevný hrad“. V Luherově mysli se oživily vzpomínky na zámek Mansfeld z jeho dětství a na exil na hradě Wartburg. Tak vznikl text Lutherovy nejznámější písně a odtud pochopíme i její částečnou bojovou náladu
Ein feste Burg ist unser Gott,
ein gute Wehr und Waffen.
Er hilft uns frei aus aller Not,
die uns jetzt hat betroffen.
Der alt böse Feind
mit Ernst er's jetzt meint,
groß Macht und viel List
sein grausam Rüstung ist,
auf Erd ist nicht seins gleichen.
Mit unsrer Macht ist nichts getan,
wir sind gar bald verloren;
es streit' für uns der rechte Mann,
den Gott hat selbst erkoren.
Fragst du, wer der ist?
Er heißt Jesus Christ,
der Herr Zebaoth,
und ist kein andrer Gott,
das Feld muss er behalten
Und wenn die Welt voll Teufel wär
und wollt uns gar verschlingen,
so fürchten wir uns nicht so sehr,
es soll uns doch gelingen.
Der Fürst dieser Welt,
wie sau'r er sich stellt,
tut er uns doch nicht;
das macht, er ist gericht':
ein Wörtlein kann ihn fällen.
Das Wort sie sollen lassen stahn
und kein' Dank dazu haben;
er ist bei uns wohl auf dem Plan
mit seinem Geist und Gaben.
Nehmen sie den Leib,
Gut, Ehr, Kind und Weib:
lass fahren dahin,
sie haben's kein' Gewinn,
das Reich muss uns doch bleiben.
A mighty fortress is our God,
A bulwark never failing:
Our helper He, amid the flood
Of mortal ills prevailing.
For still our ancient foe
Doth seek to work his woe;
His craft and power are great,
And armed with cruel hate,
On earth is not his equal.
Did we in our own strength confide,
Our striving would be losing;
Were not the right Man on our side,
The Man of God's own choosing.
Dost ask who that may be?
Christ Jesus, it is he;
Lord Sabaoth is his name,
From age to age the same,
And He must win the battle.
And though this world, with devils filled,
Should threaten to undo us,
We will not fear, for God hath willed
His truth to triumph through us.
The Prince of Darkness grim,—
We tremble not for him;
His rage we can endure,
For lo! His doom is sure,—
One little word shall fell him.
That word above all earthly powers—
No thanks to them—abideth;
The Spirit and the gifts are ours
Through him who with us sideth.
Let goods and kindred go,
This mortal life also:
The body they may kill:
God's truth abideth still,
His kingdom is for ever.