Vezmi mě celého, Ježíši

Původ písně:
V roce 1800 napsala mladá žena po návštěvě páru
a jejich osmi dětí pomazanou píseň.
Všichni členové rodiny chodili do kostela,
ale během pěti dnů s nimi cítila chlad v jejich srdcích vůči věcem Božím.
Zdálo se, že postrádají duchovní zápal a nechová se k němu žádná úcta.
Mladá dáma, hluboce zatížená, se vroucně modlila za své hostitele, když byla s nimi, a věřila, že Bůh bude jednat s jejich srdcem. Také v lásce mluvila pravdu a odvážně je varovala.
Než odešla, vypuklo v domě deseti lidí probuzení. Plakali celé hodiny, když se radovali z toho, co Duch svatý vykonal v jejich životech.

Vezmi můj život a nechť je, Pane zasvěcen Tobě.
Vezmi si mé chvíle a mé dny,
ať plynou v neustále chvále.
Vezmi mé ruce a nech je pohybovat se
na popud Tvé lásky.
Vezmi mé nohy a ať jsou pro Tebe rychlé a krásné.

Vezmi můj hlas a nech mě zpívat
vždy jen pro mého krále.
Vezmi mé rty a nech je naplnit poselstvím od Tebe.
Vezmi mé stříbro a mé zlato,
ani roztoč bych nezadržel.
Vezmi můj intelekt a použij každou sílu,
jak si sám vybereš.

Vezmi mou vůli a učiň ji svou,
už to nebude moje.
Vezmi mé srdce, je Tvé vlastní,
bude to Tvůj královský trůn.
Vezmi mou lásku, můj Pane,
vylévám k Tvým nohám její pokladnici.
Vezmi se a budu navždy, jen, vším pro Tebe.

Take my life and let it be hymn

History the song:
In the 1800s, a young woman wrote an anointed song after visiting a couple and their eight children. All the family members attended church,
but during her five days with them,
she sensed a coldness in their hearts toward the things of God. They seemed to lack spiritual fervor, and there was no reverence for him.

Deeply burdened, the young lady prayed fervently for her hosts while she was with them, believing God would deal with their hearts. She also spoke the truth in love and boldly warned them. Before she left, a revival had broken out in that house of ten people. They wept for hours as they rejoiced at what the Holy Spirit was accomplishing in their lives.

The composer of the song, Frances Havergal, said,
“I was too happy to sleep, and passed most of the night in praise and renewal of my own consecration. These little couplets formed themselves,
and chimed in my heart one after another till they finished with ‘Ever, only, all for Thee!’”

Take my life, and let it be consecrated, Lord, to Thee.
Take my moments and my days;
let them flow in ceaseless praise.
Take my hands, and let them move
at the impulse of Thy love.
Take my feet, and let them be swift
and beautiful for Thee.

Take my voice, and let me sing always,
only, for my King.
Take my lips, and let them be filled
with messages from Thee.
Take my silver and my gold;
not a mite would I withhold.
Take my intellect, and use every power
as Thou shalt choose.

Take my will, and make it Thine;
it shall be no longer mine.
Take my heart, it is Thine own;
it shall be Thy royal throne.
Take my love, my Lord,
I pour at Thy feet its treasure store.
Take myself, and I will be ever, only, all for Thee.